- Katastrální území: Horusice
- Katastrální výměra: 438 ha
- Vodní tok: Bukovský potok
- Plocha povodí: 61,5 km2
- Kóta hladiny: 416,500 m n. m.
- Stálý objem vody (stálý prostor): 3,97 mil. m3
- Výpust: 3 dřevěné trouby 32/52 cm délky 47 m hrazené dřevěnými lopatkami
- Vznik: 1511
Podzimní výlovy
Popis a současnost
Horusický rybník patří mezi nejvýznamnější rybníky Třeboňska. Je to náš třetí největší rybník hned za Rožmberkem a Bezdrevem. Leží v ploché kotlině jihozápadně od Veselí nad Lužnicí. Hráz rybníka je dlouhá 730 m, vysoká 11 m a je porostlá mohutnými duby. (Po této hrázi vede silnice z Veselí nad Lužnicí do Třeboně.)
Tento rozlehlý rybník je významným útočištěm vodních ptáků, v zimě zde lze spatřit orla mořského. Rybník je poměrně mělký, s vhodnými příplachy živin a je proto mimořádně úrodný, patří k nejvýnosnějším.
Horusický rybník na mapě
Historie
Rybník Horusický, zvaný také Veselský, postavil fišmistr Štěpánek Netolický v letech 1511 – 1512. Tento rybník je posledním na Zlaté stoce, která jej může nahánět. Stoka zde také původně přiváděla vodu na velký mlýn zvaný Veselský, jehož trosky jsou k vidění dodnes. Rybník dostává vodu nejen ze Zlaté stoky, ale hlavně z výše položeného Bošileckého rybníka a z Bukovského potoka.
Za éry Jiřího Šusty byla u tohoto rybníka úrodná prsť spláchnutá do loviště vyvážena zpátky na písčité okraje po obvodu rybníka, aby se zlepšil rozvoj přirozené potravy kaprů (zooplankton).
Ke zvýšení hráze přistoupil Jakub Krčín krátce před stavbou velikána Rožmberka. Krčín úpravou hráze zvětšoval i jiné rybníky, do značné míry tak i měnil Štěpánkův „rukopis“, který dával přednost mělkým, vyhřátým rybníkům, vhodným pro chov kaprů.
Zajímavosti z okolí
Na západní straně rybníka se nachází Horusická blata. Je to přírodní rezervace vyhlášená r. 1990. Rašeliniště, rašelinné louky a pobřežní vegetace Horusického rybníka jsou však nepřístupné veřejnosti.
Na jihovýchodní straně rybníka se nachází národní přírodní rezervace Ruda. Je to rašeliniště s četnými prameništi o celkové výměře 15 ha. Jde o přechodové a slatinné rašeliniště s řadou ohrožených rostlinných druhů. Tato rezervace byla vyhlášená již v roce 1950.